2 - OVĚŘENÍ ODOLNOSTI POVRCHOVÝCH ÚPRAV

Tloušťka nátěru (laku) se měří pomocí zařízení s měřícím mikroskopem a vrtacím nástrojem. Přístroj využívá metodu klínového řezu, při které se vzorek prořízne pod definovaným úhlem. Vytvoří do vzorku otvor a odkryje jednotlivé vrstvy, které jsou měřicím mikroskopem zobrazeny jako soustava soustředných kruhů. Software následně vyhodnotí tloušťku v mikrometrech. Validační test ověřuje, zda nátěr splňuje požadované parametry.

Přilnavost nátěru (laku) ověřuje zkouška adheze povlaku pomocí mřížkové zkoušky nebo křížového řezu. Používá se řezný nástroj (s jedním ostřím nebo s více ostřími), kterým se provede řez skrz celou tloušťku nátěru, buď ve tvaru křížového řezu nebo mřížky (obvykle 6x6 nebo 11x11 řezů). Z oblasti řezů se odstraní uvolněný nátěr pomocí samolepící pásky, která se následně odtrhne pod definovaným úhlem. Vyhodnocuje se množství odtrženého nátěru dle klasifikace uvedené v normách. Test lze provádět jak samostatně, tak i po různých zkouškách, např. po testu v kondenzační komoře, po testech stálobarevnosti nebo po různých klimatických zkouškách.

Test ostřikem vysokotlakou vodou prověřuje odolnost nátěru proti mechanickému namáhání a tlaku vody. Speciální zařízení stříká na povrch vzorku proud vody pod vysokým tlakem. Lze nastavit tlak a teplotu vody, vzdálenost vzorku od trysky, hmotnostní průtok vody, úhel dopadu a dobu působení. Hodnotí se poškození povrchu, rozsah odloupnutí laku, narušení přilnavosti, pronikání vody pod nátěrové vrstvy. Testovat lze vzorky i celé komponenty.

Simulaci strojního mytí automobilů napodobuje opakované mytí v automatické kartáčové myčce (působení kartáče, vody, chemie, tření). Jako mycí suspenze se používá roztok vody s křemičitý práškem o různé zrnitosti. Vzorek je vystaven definovanému počtu mycích cyklů. Hodnotí se odolnost laku proti poškrábání. Základní vyhodnocovanou vlastností je ztráta lesku nebo zbytkový lesk.

Zkouška odolnosti proti odlétajícím kamínkům (stone chip test) simuluje nárazy odlétajícího štěrku, písků a kamínků na povrch dílů s různou povrchovou úpravou. Zařízení vystřeluje požadované množství střeliva (říční kamínky, železná drť) definovaného tvaru, složení a kvality povrchu po zadanou dobu při definované energii nárazu pod určeným úhlem na povrch vzorku. Hodnotí se rozsah poškození povrchu. 

Zkouška chemické odolnosti nátěrů testuje schopnost materiálů odolávat působení vlivů různých chemických látek (kyseliny, zásady, rozpouštědla, soli, čistící prostředky, oleje, paliva, kosmetické přípravky, potraviny) při různých provozních teplotách, kterým mohou být testované díly vystaveny během užívání. Používají se různé způsoby aplikace, např. kapková metoda, metoda s použitím savého materiálu, sprejování, ponoření, namáčení, potírání štětcem atd. Po provedení testu se vyhodnocují změny povrchu (puchýřky, zvlnění, naleptání, praskliny, změna barvy, stopy po působení chemikálie).

Další skupina testů slouží k hodnocení vlastností povrchu především interiérových dílů, ale výjimkou nejsou ani exteriérové komponenty. Díl je vystaven mechanickému zatížení, které simuluje poškrábání různými předměty nebo části lidského těla, např. tužka s hrotem, klíče, prstýnky, nehty, podrážky bot či jiné ostré předměty. Používají se různé typy testovacích hrotů a disků. Dle typu testu se vyhodnocuje změna barvy pomocí kolorimetru, změna lesku pomocí leskoměru, viditelnost rýhy, její hloubka a rozsah poškození povrchu.

Test stálobarevnosti v otěru ověřuje odolnost barvy materiálu proti oděru a jejímu přenosu na jiné materiály a odolnost povrchu vzorku při tření. Pomocí elektronického crockmeteru se vzorek tře speciální bílou tkaninou, která je upevněna na třecí hlavici a působí na testovaný vzorek předepsaným zatížením a určeným počtem cyklů (1 cyklus = pohyb tam a zpět).

Může být použita buď suchá tkanina, která simuluje běžné používání, nebo mokrá tkanina namočená do různých druhů kapalin (např. destilovaná voda, technický benzín, ethanol, kyselý pot atd.). Ve světelném boxu se vyhodnocuje viditelnost poškození povrchu dílu a stupeň zapouštění barvy dle šedé stupnice pro zapouštění (přenos barvy na bílou tkaninu).

U vysoce lesklých materiálů má uplatnění test mikropoškrabatelnosti. Prověřuje odolnost povrchu dekorativních dílů proti velmi jemnému opakovanému mechanickému namáhání, jako je např. otírání prachu nebo čištění. Používá se elektronický crockmeter. Na povrch materiálu působí třecí hlavice s definovanou přítlačnou silou, na které je upevněn specifický abrazivní leštící papír. Sleduje se rozsah poškození a relativní změna lesku.

Do stejné skupiny testů patří pádové zkoušky, při kterých je vzorek vystaven nárazu definovaného impaktoru. Provádí se jak za pokojové teploty, tak v teplotách pod bodem mrazu. Nejčastějším typem zkoušky je zkouška probělení, kovová koule se při něm nechá spadnout na testovaný vzorek z definované výšky. Po dopadu se hodnotí poškození a probělení (zesvětlení materiálu).

Dlouhodobé působení vnějšího prostředí na povrch materiálu simulují environmentální testy. Patří mezi ně testy solární simulace, xeno testy, korozní testy (kondenzační komora, solná mlha) a testy suchým i vlhkým teplem. Napodobují reálné podmínky, kterým je povrch materiálu během své životnosti vystaven. Ověřují odolnost vůči teplotním změnám, srážkám, vlhkosti, slunečnímu záření a dalším vlivům prostředí. Slouží k tomu solární, klimatické, xeno, korozní a kondenzační komory. Hodnotí se změny barvy, lesku, struktury a vznik defektů.