English 
Deutsch 
Polski 5 - EMISNÍ CHARAKTERISTIKY INTERIEROVÝCH DÍLŮ
Jako akreditovaná laboratoř provádíme komplexní analýzy emisí a VOC interiérových dílů. Zajišťujeme stanovení celkového množství VOC, identifikaci nebezpečných látek a testování zamlžování dle standardů VW, BMW, Mercedes Benz a dalších OEM výrobců. Součástí našich služeb je i hodnocení zápachu a stanovení formaldehydu.
Naše laboratoř je vybavena nejmodernějšími analytickými přístroji jako například - plynovým chromatografem s headspace a plamenoionizačním detektorem GC-FID, a hmotnostním detektorem GC-MS, dále spektrofotometrem pro měření v UV-VIS. Provádíme testování dle všech norem uvedených ve standardu VW 50180, (PV 3900, PV 3015, PV 3925, PV 3341, ...), dále dle ISO norem, či VDA norem. Díky efektivnímu projektovému managementu a možnosti testování kompletních dávek zajišťujeme rychlé a ekonomické řešení pro naše klienty.
- Stanovení celkového obsahu těkavých organických látek pomocí GC-FID
- Stanovení nebezpečných látek pomocí GC-MS
- Stanovení zápachu
- Zkouška zamlžování - gravimetrická metoda a reflektometrická metoda
- Stanovení formaldehydu pomocí spektrofotometru UV-VIS
- Plynový chromatograf s headspace – GC-FID
- Plynový chromatograf s headspace hmotnostním detektorem GC-MS
- Zařízení pro stanovení zamlžení (fogging tester)
- Spektrofotometr UV-VIS
- Kompletní řízení projektu včetně subdodávek v případě plně obsazených vlastních technologií nebo speciálních specifikací
- Poradenské služby
- VW Group (schválená laboratoř), BMW, Mercedes Benz, Volvo, Jaguar, Stellantis
- VW 50180
- PV 3015
- PV 3341
- PV 3900
- PV 3925
- DIN 75201
- ISO 6452
- VDA 270
- VDA 275
- VDA 277
Více o emisních charakteristikách interiérových dílů
Analýzy emisí a těkavých organických látek (VOC) se provádějí u jednotlivých interiérových dílů automobilů. Stanovuje se celkové množství VOC, identifikují se nebezpečné látky a provádí se zkouška zamlžování. Součástí zkoušek je také hodnocení zápachu a stanovení obsahu formaldehydu. Metody vycházejí ze standardů používaných v automobilovém průmyslu. Mezi hlavní analytické techniky patří plynová chromatografie a spektrofotometrie. Cílem je ověřit, že interiérové díly vozidla neobsahují látky, které by mohly negativně ovlivnit zdraví uživatele.
Testují se díly vyrobené z plastů, textilií, kůže a polyuretanových pěn. U složených komponentů z různých materiálů (např. palubní desky) je nutné testovat jednotlivé materiálové segmenty samostatně.
Díly, které mají být odeslány na testování emisí, musí nutně splňovat určité podmínky. Neměly by být starší než 24 hodin od výroby. Jen za určitých podmínek lze k testování přijmout komponenty ze zásob, které však nesmějí být starší než čtyři týdny. Díl by měl být zabalen a neprodyšně uzavřen do hliníkové fólie v souladu s normou. Poté by měl být odeslán do laboratoře. Při balení je nutné dbát zvýšené opatrnosti vůči možné kontaminaci. Jakákoliv nečistota nebo křížová kontaminace může vést ke zkreslení výsledků.
Kvantifikace a identifikace VOC se provádí pomocí plynové chromatografie s headspace nástřikem s plamenoionizačním detektorem (GC-FID) a hmotnostním detektorem (GC-MS). Vzorek se připraví krájením (pákovými nůžkami) na menší částečky o přibližné velikosti odpovídající granulátu. Materiál se následně naváží do laboratorní vialky.
Následují tři základní kroky: dávkování, separace a detekce. Vzorek se zahřívá na definovanou teplotu (120 °C po dobu 5 hodin), čímž se uvolňují těkavé látky do plynné fáze nad vzorkem. Dávkovací zařízení přenese vzorek do chromatografické kolony do proudu nosného plynu (mobilní fáze), který vzorek dále unáší kolonou a zároveň podle jejich afinity ke stacionární fázi dochází k rozdělení vzorku na jednotlivé analyty.
Oddělené látky vstupují do detektoru. Plamenoionizační detektor funguje na principu spalování organických látek ve vodíkovém plameni. Již rozdělený vzorek se smísí s vodíkem a vzduchem a následně se spaluje. Při hoření organických molekul vznikají elektricky nabité ionty. Elektrody v detektoru zachytí proud těchto iontů a přemění jej na elektrický signál, který je přímo úměrný množství látky.
Výstupem je tzv. chromatogram, kde jsou viditelné jednotlivé analyty ve formě píků, které následují za sebou podle jejich rozdělení a vstupu do detektoru. Plamenoionizační detektor poskytuje informaci o sumární odezvě VOC, zatímco MS detektor umožňuje identifikaci jednotlivých složek na základě interpretace hmotnostního spektra.
Součástí analýzy jsou také pachové zkoušky. Provádí je pachový pane sestavený ze tří až šesti certifikovaných hodnotitelů, kteří posuzují charakter a intenzitu zápachu. Příprava vzorků i jejich velikost vychází z příslušných norem. Senzorické hodnocení zápachu probíhá přímým čicháním ke vzorkům uloženým v uzavřených lahvích.
Zkouška zamlžování (Fogging Test) se provádí na zařízení pro stanovení zamlžení za účelem hodnocení kondenzace těkavých látek na chladném povrchu. Vzorky se před zkouškou upraví na menší části dle požadavku normy a minimálně 24 hodin se kondicionují v exsikátoru. Používají se dvě metody: gravimetrická a reflektometrická.
Gravimetrická metoda stanovuje hmotnost kondenzovaných látek zachycených na speciální hliníkové fólii. Test trvá 16 hodin. Vzorek i fólie jsou před zkouškou zváženy na analytických vahách.
V případě plošného vzorku se z dílu vyřízne kolečko o průměru 80 mm. Takto upravený vzorek se vloží do skleněného válce, nad kterým je umístěna zmíněná hliníková fólie. Celá sestava se zahřívá v olejové lázni na teplotu 100 °C, zatímco fólie je ochlazována chladicím blokem, kterým protéká voda o teplotě 21 °C. Tím dochází k uvolňování těkavých látek, které kondenzují na chlazené fólii umístěné nad vzorkem.
Po ukončení testu se fólie 3,5 až 4 hodiny stabilizuje v exsikátoru při pokojové teplotě a následně se znovu zváží. Výsledkem je rozdíl hmotností, který odpovídá množství zkondenzovaných látek.
Reflektometrická metoda hodnotí optickou změnu (ztrátu lesku) povrchu způsobenou kondenzátem ve formě tenkého filmu nebo kapiček. Test trvá 3 hodiny. Namísto hliníkové fólie se používá skleněná destička, jejíž lesk se před zkouškou změří leskoměrem.
Po ukončení testu se destička po dobu jedné hodiny stabilizuje ve tmě při pokojové teplotě. Následně se znovu změří lesk. Vyhodnocuje se změna lesku a tím stupeň zamlžení.
Stanovení formaldehydu se provádí spektrofotometrickou metodou. Ta je založena na reakci formaldehydu s vhodným činidlem, při níž vzniká barevný komplex. Vzniklý roztok se měří při vlnové délce, při které má tento komplex své absorpční maximum (dáno normou). Intenzita zbarvení je pak přímo úměrná koncentraci formaldehydu ve vzorku.
Vzorky se pro tuto zkoušku připraví nakrájením dílu na malé části a zavěsí se do speciálních lahví. Na dno se přidá 50 ml demineralizované vody. Lahve se umístí na tři hodiny do sušárny, kde dochází k postupnému uvolňování formaldehydu do vodné fáze.
Po hodinové stabilizaci vzorků se přidá reakční činidlo obsahující acetylaceton a amonné ionty. Následně po dalším teplotním uložení vzniká žlutě zbarvená sloučenina, jejíž intenzita je přímo úměrná koncentraci formaldehydu. Množství formaldehydu se následně stanoví měřením absorbance pomocí spektrofotometru.
